Prosinec 2014

Schéma mé rodiny

29. prosince 2014 v 20:47 | Gábina |  O jiných existencích
Možná vás už v profilu zarazi, že jsem členka devíličlenné rodiny. Ano, je to skutečně tak, mám 6, slovy šest sourozenců, mamku a dokonce dva taťky (jednoho teda už v nebíčku) a ti se možná, možná určitě, budou více či méně objevovat v mých zápiscích.

A tak jsem naznala, že není nic jednoduššícho, než přiložit jednoduché a hlavně profesionálně zpracované schéma na téma Moje rodina, aby se v tom třeba někdo neztratil.
A možná to časem ještě vylepším a dám sem ještě větší rodokmen, s babičkama, dědečkama, tetičkama a strýčkama, sestřenicema a bratrancem a kamarádkama a kamarádama, protože je toho spoustu a já se ráda píšu o lidech, až je to nepřehledný.

A doufám, že oceníte Markétčin vozík, na ten jsem obvzlášť pyšná.

Tisková mluvčí?

29. prosince 2014 v 20:18 | Gábina |  O Markétě a dětské mozkové obrně
O Markétě V. a podobně dívných lidech, hlásá titulek mého nového blogu.
Pravděpodobně první věc, které vás napadne je to, že Markéta Vinterová jsem já, děsně cool teenagerka se světovými názory (která se co nevidět stejně přejmenuje na Meg Wind), v hlubokých depresích, pochybující o sobě i o světě. A protože je hipster a antimejnstrýmák, co jde proti proudu, nazve se divnou, aby to svědčilo o jejích nekonvenčních myšlenkách.

Ne, musím vás zklamat, toto je možná Markéta z paralelního vesmíru, ale ta moje je moje sestra.
Moje dvacetiletá, hnědovkasá a hnědooká, inteligentní a vtipná a bohužel i také trošičku tělesně handicapovaná sestřička.

Má mozkovou obrnu (nesmí se říkat, že trpí MO, ale že ji má - na tohle je Marky silně alergická). Pokud si představujete těžko mluvící chuderku se skroucenými horními i dolními končetinami, ovládající jedním prstíčkem svůj obří elektrický vozík, tak jste naštěstí na omylu.
Markéta je děsně schopná a šikovná. S berlema přejde pokoj, když se jí chce tak zdolá i schody. Ruce i hlas má naprosto v pořádku. Šermuje! To například pro mě, která se děsí každého tělocviku, je věc nepochopitelná.
Občas dostane nějakou tu křeč, ale to není nic, nad čím by se měl zaneprázdněný člověk 21. století znepokojovat, jak sama říká.
Proto je divná. Divné znamená nenormální a nenormální zase něco, co je mimo normu. Bojovat s každým krokem je naštěstí mimo normu, takže Markétka je divná. Nemyslím to zle, na to ji mám až moc ráda, ale stejně je divná.

A proč si vlastně nepíše o vlastních zkušenostech sama? Je totiž zastánkyní této paní. Nechce, aby z ní někdo udělal obětního beránka, když dokázala úplně stejně věci, jako její vrstevníci. Vyrůst, vychodit základku, vychodit gympl, nechat se oškubat na nějaké brigádě, vykouřit první cigaretu, po které se rozhodla s tím radši nadosmrti skoncovat, šťastně i nešťastně se zamilovat, odmaturovat a dostat se na vysokou. Konec šmitec.

Rozumný pohled, ale já si stejně pořád myslím, že psát něco o jejím životě má smysl. Už jenom proto, že v Česku nikdo nic takového vlastně nedělá. Protože lidé s tělesným postižením jsou dílčí součástí společnosti a ostatní mají právo vědět, že jsou vlastně stejní ano, ale jisté detaily mají trošku ztížené a musí na ně jinak. A jejich rodiče. A jejich přátelé. A jejich spolucestující v MHD a jejich obsluha v restauraci a jejich lékaři, spolužáci a spolupraconíci a kdovíkdo ještě.
A tak jsme udělaly kompromis - blog o Markétě, ale psaný mnou. A vlastně nejenom o Markétě, slíbila jsem, že se tam musí objevovat i ostatní členové rodiny a kamarádi. A že se vyhnu jakýmkoli jazykovým prostředkům, které by jen trošičku vzbuzovaly lítost. A že Marky nebude trpět MO a nebude postižená, ale handicapovaná a MO bude mít.

Nemám Pulitzerovu cenu, ani jsem nevyhrála žákovskou literární klání o pivo Bohuslava Hrabala, jedině co, tak vám můžu nabídnou jedničky z češtiny téměř celé středoškolské studium a jednu účast na literární soutěži, kde jsme se tam ztrapnila, že příští roky jsem se tomu snažila vyhýbat jak jen to jde.
Ale mám doma skvělý a relativně ochotný pozorovací objekt, který je samozřejmě otevřen jakýmkoli dotazům, že Marky? Tak snad to na takový blogísek stačí.
Divná holka píšící o své ještě divnější sestře.
Markéta má dětskou mozkovou obrnu a já jsem se rozhodla o ní psát. Marky tvrdí, že nikdy nic nedokázala, takže by se o ní nemělo psát na blogu, ale na českém internetu nic podobného není a mělo by být. Myslím si já.

Nicméně jsem jí svatosvatě slíbila, že budu psát i o ostatních sourozencích a podobných nezáživnostech svého života.