24.1. aneb Markéta se nezdá

24. ledna 2015 v 2:41 | Gábina |  Zápisník
Slíbila jsem pokračování Markétčiné lovestory. Tak tady je a musím se pochlubit, že sama hlavní aktérka příběhu mi ve své momentální euforii dala svolení publikovat. Musím toho využít a podělit se s internetovým světem.

Napřed vám ale obě naše holubičky představím - ji, Markétu, už znáte, ale on je velká neznámá. Tak tedy, on se jmenuje J.Š. (zatím jenom iniciály, protože přece nic není jistého), prvním rokem studuje FIT a je typickým přestavitelem svého druhu - introvertní a zakřiknutý informatik. Sice jsem ho ještě nikdy neviděla a Marky jenom párkrát, ale už o něm vím opravdu spoustu objektivně podaných informací - hezkej, chytrej, gentleman, vtipnej, ochotnej a tak dále.
Jak už jsem psala - potkali se ve středisku pro pomoc studentům se specifickými potřebami. Ona jim tam přišla říct, že nic nepotřebuje, protože ze začátku roku se na ni vrhli a nechtěli věřit, že si vystačí sama. On, J.Š., dost špatně vidí, a tak tam byl kvůli nějaké digitalizaci textů. Možná. I kdyby do střediska šel kvůli něčemu jinému, je to úplně jedno. Hlavní je, že oba museli čekat, tak si sedli a dali se do řeči.

Když odcházeli, on ji ještě dopravodil na zastávku a rozloučili se, protože on bohužel ještě musel něco zařizovat ve městě. Už při cestě šalinou se Markéta rozhodla, že ho strašně miluje, že se vezmou, narodí se jim deset dětí a oni si budou věrní až do smrti.
Problém byl ale v tom, že o něm věděla jenom jak se jmenuje, na jakou chodí fakultu a že pochází z jihu Moravy. Jinak nic.
J.Š. si naštěstí nejspíš usmyslel to stejné, a tak zřejmě nějak hacknul informační systém nebo co, ale nějak zjistil, jak se Marky jmenuje a na facebooku si ji přidal do přátel. Och.
Sestřička to brala jako první krok, a tak mu napsala nějakou hrozně chytrou zprávu. No a začali si psát. Někdy začal on a někdy ona, ale ani jednomu z nich se příliš nechtělo činit ten první krok. Co kdyby ten druhý, který očividně nemá na práci nic jiného, než psát si s ním, přestože by se měl učit na zkoušky, odmítl? Co když ho chce jenom tak potrápit? Nebo ho ani nenapadlo něco víc, prostě jsou kámoši a píšou si.
Nakonec se Markéta ukázala jako charakterní žena, na kuráž si lokla štamprli domácí meruňkovice a se svou věrnou sestrou Gábinou za zády ho pozvala do kina.
Není to příliš originální, ale originální ať si zůstanou hrdinové amerických romantických komedií, my jako čeští študáci máme právo na úplně trapné a ohrané kino a po něm posezení ve vinárně.
J.Š. byl štěstím bez sebe - už nějaký ten pátek očividně netoužil po něčem jiném, takže souhlasil bez jakýchkoli námitek a věřím, že by dokázal oželet svatbu vlastní sestry, pohřeb dědečka, důležitou zkoušku i koncert oblíbené skupiny, aby s Marky někam mohl jít.
Domluvili si co nejbližší datum, aby se nemuseli stresovat moc dlouho a šli. Na to, aby vnímali film, byli oba prý moc rozfofrovaní, takže to byla jenom taková nedůležitá kulisa vzadu, ale ve vinárně prokecali několik hodin a rozloučili se s tím, že se musí potkat co nejdřív. Třeba na koncertě Poletíme?, protože jak zjistili, oba jsou velcí fanoušci. Sice jsme plánovali sourozencký zájezd, ale s takovou asi s Ondrou a Vojtou budeme muset zůstat doma, abychom nezacláněli.

Tak to vidíte, dopadlo to dobře, takže seznam loserů bez štěstí v lásce v naší rodině se začíná zmenšovat. S takovou v něm za chvíli zůstanu sama...





Na jejich počest přikládám Markétinu oblíbenou poletímáckou píseň a fotku, na které se do ní nejde nezamilovat. Kdyby J.Š. objevil tento blog, aby se měl čím kochat :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Divná holka píšící o své ještě divnější sestře.
Markéta má dětskou mozkovou obrnu a já jsem se rozhodla o ní psát. Marky tvrdí, že nikdy nic nedokázala, takže by se o ní nemělo psát na blogu, ale na českém internetu nic podobného není a mělo by být. Myslím si já.

Nicméně jsem jí svatosvatě slíbila, že budu psát i o ostatních sourozencích a podobných nezáživnostech svého života.