Lásky čas

1. ledna 2015 v 10:24 | Gábina |  O Markétě a dětské mozkové obrně
Vozíčkáři mají nějaké to randění, flirtování a partnerské vztahy úplně stejně jako my. Pokud ovšem nemají panickou hrůzu z neúspěchu a radši si stokrát řeknou, že je na vozíku nikdo nebude chtít, a tak láska skončí ještě dřív, než začala.
Markéta není žádná srábotka, ale co se týče této věci, dokáže být neuvěřitelně paličatá. Pamatuji si, jak se před pár lety zamilovala a snad každý člen rodiny za ní musel individuálně přijít, hodinu jí zvyšovat ego, aby Markétu trošku pošoupl. Když se po několika dlouhých týdnech přece jenom konečně rozhoupala k činu, její vyvolený si mezitím našel partnerku, se kterou jsou k Markétině zlosti dodnes, a jí zbyly jenom oči pro pláč a zlomené srdíčko.
Ne všichni vozíčkáři jsou stydliví a tvrdohlaví jako Marky, třeba paní na videu má sebevědomí na rozdávání, ale já mám doma právě ten vzorek, co jsem popsala.

Abych tak řekla pravdu, přijde mi, že veškerý sex-appeal přidělený naší rodině vyžrala naše nejstarší sestra Kiki a na nás už nezbylo nic. Na gymplu to střídala jak na běžícím pásu, první rok na vysoké taky a pak našla Kubu. Ten ji po čtvrt roce chození požádal o ruku, ale ona ho odbyla s tím, že za měsíc už dávno nebudou spolu. No ale vydrželo jim to a na jaře se budou brát. Krásné, že?

Ondra má strašně moc kamarádek, jak jim říká, vždycky nějakou přivede domů a tam... No však víte. Mamka z toho šílí a snaží se mu domluvit, že mladý křesťan by si měl počkat až po svatbě, anebo si aspoň najít stálou parterku, ale Ondra spíš dá na taťku, který říká, že musí pochopit, co vlastně chce. "A abych našel tu pravou, musím udělat nějakej konkurz, ne?"

Jediný vztah, co jsem kdy měla já, skončil mou vlastní blblostí letos v létě a Vojta, můj druhý brácha, je něco jako zamilovaný do spolužačky, se kterou si píše, ale ona ho bere jenom jako "dobrýho kámoše". Naštve.

Tak to vidíte, jsme rodina tragédů. Tento blog je ale především o Markétě, tak se pojďme podívat blíže na ni.
Sestra měla štěstí na dva typy kluků, které vozíčkářka nechce potkat. Fakt nechce.

Bylo jí šestnáct, když potkala Igora (říkejme mu Igor, protože netuším, jak se jmenoval dooprvady). První láska pro oba dva, takže to musí být pořádná romantika. Igor ji za letního večera pozval do parku na večeři při svíčkách a Markéta z něho byla úplně odvázaná. Jenom jí trošku vadilo, když se na její vozík díval jako na nějakou sprostou věc, o které se prostě nemluví a když se dostávala ze země zpátky do něj, Igor se radši otočil a jakože pozoroval hvězdy.
Takhle to vypadalo asi následující tři schůzky a když Marky nevrhla, aby šli do kina, do hospody nebo prostě jenom tak na procházku do města, Igorek se cukal a když ho poprosila, aby na ni někdy počkal před školou, anebo ji nedejbože představil doma nebo kamarádům, rezolutně to zamítl.
Markéta to sice prve obrečela, ale pak uznala, že stýkat se s takovým chudákem opravdu nemá potřebu. A tak se s ním na jedné takové inkognito schůzce rozešla a bylo po lásce.
Pokud má kluk problém se s vámi ukázat na veřejnosti, asi to nebude myslet úplně ten pravý. Zajímalo by mě vlastně, proč to s ní vůbec začínal.

Potom tři roky nic a teď se zdá, že hvězdy jsou teď pro Markétu ve správné konjukci a jí se začíná dařit.
Když odmaturovala, na brigádě potkala Kvida (opět, nevím, jak se jmenuje, protože teď o něm Marky mluví jako o Slizounovi). Kvido se s ní dal téměř okamžitě do řeči a po první směně ji pozval do kavárny. Tam ji pomalu nepustil ke slovu a mluvil jenom o sobě a taky o tom, že se mu hrozně líbí ženy na vozíčku a že vždycky toužil stakovou být.
Sestru to docela zaskočilo a poté, co to probrala snad se všemi svými sestrami, sestřenicemi a kamarádkami, uznala, že Kvido, který se téměř okamžitě zamiloval do jejího vozíku a jejího handicapu a ne do ní. A když někoho sice vzrušuje představa ochrnuté holky v posteli a na ničem jiném nezáleží, taky to nebude pro dlouhodobější vztah ono.
A jak to je s milým Kvidem teď - ségra si od nějakého spolehlivého zdroje zjistila, že si našel poctivou kvadruplegičku a jsou spolu moc, moc šťastní.

A teď to začíná vypadat docela nadějně s jedním velmi sympatickým chlapce, který Markétu bere prostě normálně a přirozeně - jako Markétu. Potkali se ve středisku pro pomoc studentům se specifickými potřebami. Prostě romantika.
Ale o tom až někdy jindy - abych to nezakřikla.


Úplně na závěr opět přikládám radu, jak jednat, když chcete randit s vozíčkářkou, přímo od mého drahého pozorovací objektu.
Odmyslete si metr, o který jste nižší, uštřete si šíleně nenápadné pohledy na naše divný ruce a nohy, klidně říkejte půjdeme do kina, skočím si na záchod, doběhneme vlak, protože my to taky říkáme a chovejte se úplně přitozeně. Ď.


A na youtube jsem našla takový příběh o rande s vozíčkářkou. Takhle by vám to asi s Markétou nevyšlo, ale jinak je to super nápad! Jo a je to z New Yorku, miluji tě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Divná holka píšící o své ještě divnější sestře.
Markéta má dětskou mozkovou obrnu a já jsem se rozhodla o ní psát. Marky tvrdí, že nikdy nic nedokázala, takže by se o ní nemělo psát na blogu, ale na českém internetu nic podobného není a mělo by být. Myslím si já.

Nicméně jsem jí svatosvatě slíbila, že budu psát i o ostatních sourozencích a podobných nezáživnostech svého života.