Únor 2015

Sportování

4. února 2015 v 18:32 | Gábina |  O Markétě a dětské mozkové obrně
Naše rodina se z hlediska náklonnosti ke sportům dělí na Blahovy a Vinterovy. Do skupiny čistokrevných Blahů patří mamka, Kiki, já a Vojta, Vinterovi jsou naopak taťka, Ondra, Marky, Maťák a Elka.
Rozdíl je zcela jednoduchý - zatímco Blahovi se dobrovolně hýbou jednou za uherský rok, slova jako sport a pohyb jsou pro ně sprostá a za správný sport považují snad jenom šachy a v mém případě skautské pořvávací bojovky. A Vinterovi jsou přesný opak. Milují sport jak v televizi, tak hlavně jeho provozování a není pro ně nic lepšího, než v profi oblečcích pobíhat po venku.

Taťka se sice pokoušel tu blahovskou část ke sportu nadchnout, ale tak radikálním způsobem, že nám to snad znechutil ještě víc. Pokud poznáváte věty Do kolen, Gábo, do kolen; Pojď Kiki, dáme sprinta tam k té lampě; Vojto, proč nechceš jít v sobotu na ten zápas anebo Radunko, vždyť cyklistika v Krkonoších je hrozně odpočinková a chytáte z nich rapla, tak vítejte v týmu. Můj otec trošku moc tlačil na pilu při dostávání nás, Blahovy, k lásce k pohybu, takže to dopadlo, jak to dopadlo. Na snowboardu jezdím jedině kvůli tomu, že taťka je lyžař a prknu nerozumí, na kolo sednu, když se mi nechce chodit a vím, že to je kousek a plavat chodím, protože mi Ondřej koupil permanentku a mě je líto ji zahodit. Stejně se tam víckrát jak jednou do měsíce neukážu.

A teď si vemte, že sestřička je přesným opakem mě - aktivní a nadšená. Vemte si, jaký je to paradox, mě je to ukradené a ona by chtěla, ale většinu normálních sportů nemůže. Ještěže existují vozíčkářské alternativy, jinak by Markéta uhnila za živa.

Na střední šermovala. Teď má starosti se školou a, co si budeme nalhávat, s JŠ taky. Dívat se na to bylo docela vtipné, to máte pocit, že musí sletět dolů, anebo si těma tyčkama ublížit.
Taky plave. Úplně normálně, akorát nohama jí to úplně tak nekmitá. A hrozně krkolomě se dostává z bazénu, za což se jí hrozně směju. A ona mě potom i bez noh za trest předplave a pocáká a já si pak připadám jak idiot.
Občas si s kamarády jde zahrát ping pong. Pro mě taky něco nepochopitelného. U miniaturního stolu ti pošuci vybírají takové míčky, o jakých já bych si mohla nechat jenom zdát a to mi to od trupu dolů funguje relativně v pohodě.
A co mi přijde obdivuhodné úplně nejvíc, to je lyžování. Sice to není úplně levná sranda, ale Markéta si moc přála, takže když se složila celá rodina, předloni tu věc pod stromečkem našla. A upřímně řečeno, nikdy jsem nikoho neviděla víc se radovat ze sportovního náčiní. Po několika letech konečně ty lyže dostala, a tak může na jarácích jezdit s námi. Já bych se nejradši jenom v rekreačním tempu procházela, jenom abych se nemusela moc hýbat a ona s radostí podstoupí všechny ty divné pohledy, jenom aby si mohla trošku zalyžovat. Obdivuhodné, obdivuhodné a obdivuhodné!

(Co naopak Markétka nesnáší, je tancování. Proč? Někdy prý nevíte proč, ale jí se to strašně, ale strašně nelíbí. Přijde jí to divné a neobratné a stejně by s ní nikdo netančil.)

Není ona ta Markéta trošku nadčlověk? Já být vozíčkářkou, sedím doma a čtu, píšu a hýbu se ještě míň než teď a ona je tak aktivní, že se hýbe. A dobrovolně! Každopádně klobouk dolů!
Navrhovala jsem jí, ať to zkusí jako ten borec na videu a prý časem. Tak uvidíme... :)


A abych byla taky trošku egoistická, přidávám foto svého oblíbeného sportu - hodně bahna, hodně pořvávání a hodně srandy. Tak.

Divná holka píšící o své ještě divnější sestře.
Markéta má dětskou mozkovou obrnu a já jsem se rozhodla o ní psát. Marky tvrdí, že nikdy nic nedokázala, takže by se o ní nemělo psát na blogu, ale na českém internetu nic podobného není a mělo by být. Myslím si já.

Nicméně jsem jí svatosvatě slíbila, že budu psát i o ostatních sourozencích a podobných nezáživnostech svého života.